Buďme chválou 

V některých církvích bývalo a možná ještě je, zvykem oslovovat chválící kapelu takto: Chvála může přijít na podium. Přišlo mi to lehce úsměvné, ale jedno ráno jsem četla tento verš: My, kdo jsme se složili naději v Kristu, se tedy stáváme jeho chválou a slávou /Ef 1:12/ Kromě výsady být Božími dětmi, smíme být i jeho chválou a slávou. Co to znamená a k čemu nás má toto sdělení přivést?

 
Mám za to, že k vděčnosti nejprve. Když nám Duch svatý ukázal, že pouze a jedině skrze ukřižovaného Božího Syna, našeho Pána Ježíše Krista smíme být dětmi nebeského Otce – takovou milost nepřijímá každý. Mnoho lidí se pohoršuje nad jménem Ježíš a raději hledá útěchu v jiných náboženství. Víra je dar a uvěřit v Krista je zázrak nad všechny zázraky. Když si tuto pravdu křesťan uvědomí, všechno v jeho nitru by se mělo radovat a jásat. I v nitru introvertů.

Co k té radosti za záchrany můžeme přidat? Je to naše rozhodování den za dnem, že budeme mít k jeho daru obrovskou úctu. Že budeme mluvit, přemýšlet, rozhodovat se, jako bychom Kristovými opravdu byli. Nejen, když se  všechno daří, ale mnohem víc v situacích těžkých. Ve zkouškách, v utrpení, pronásledování, zmatcích se teprve ukazuje, komu jsme vydáni a komu důvěřujeme.  Buďme chválou a slávou nejenom v písních, ale hlavně v tom každodenním životě, kdy se nenecháváme vtahovat do pomluv, nenávisti, hněvu atd. 
                                                                                                                               Jiřina Gina Čunková

Modlitba: Jsem tvou chválou, jsem tvou slávou Pane, protože nikde jinde, než v tobě jsem naději nenašel. Pomoz mi být ve všem jako jsi byl ty, když ses potkával s nejrůznějšími lidmi, a dokonce i v pronásledováni jsi nezapřel lásku k svému Otci. Amen.